MAMČITELKA
MÁ ŽIVOTNÍ ROLE
Tyto stránky vytvořila nadšená máma - učitelka. Autorka a organizátorka SmyslůPlných programů pro děti, která naplno prožívá svou současnou roli a chápe, jak významné je dětství v životě člověka.
Můžete se těšit na:
- nabídku prožitkových programů pro MŠ, děti, učitele a lektory (SmyslůPlné výpravy)
- příběhy týkající se ,,okolků" na pracovišti vycházející z osobní zkušenosti (Okolky ze školky a Pohádky pro život)
- tvořivé materiály vycházející z RVP PV (SmyslůPlné výpravy)
- smysluplné texty pro MAMČITELKY, kolegyně a rodiče malých pokladů (Okolky ze školky)
Nabídku, materiály a příběhy postupně rozšiřuji a přidávám.
Vítejte v mém ,,příběhu"
Všichni jsme hlavní hrdinové svého příběhu.
V průběhu naší životní cesty se mění důležitost rolí. Některé přibývají, jiné prochází proměnou a získávají novou podobu. Na počátku jsme malé cosi, pak se staneme dítětem - dcerou / synem, sestrou / bratrem, vnoučetem..., žákem, studentem, kolegyní..., kamarádkou, přítelkyní, partnerkou...
V každé etapě života je pro nás klíčová jiná role. Do našeho příběhu vstupuji další osoby. Některé jsou s námi na cestě delší čas a je velmi těžké, když je ztrácíme. Jsou i tací, s nimiž se špatně drží krok. Nestačíme jim nebo oni nestačí nám. Pak jsou zde ti, kteří kolem nás jen proletí, a my se ptáme, jaký smysl mělo setkání. A nakonec přicházejí lidé, které bychom raději nepotkali, vymazali ze svého příběhu, ale právě oni se mnohdy ukazují jako naši největší učitelé. Pochopení minulosti je důležité, abychom se uměli orientovat v přítomnosti a vytvářet pozitivní půdu pro budoucnost.
Je jen na nás, jaký příběh budeme psát, komu přidělíme vedlejší roli, jak se v něm budeme cítit a zda-li ho vůbec pochopíme. Hodně štěstí nám všem.
Jaká by měla být máma? Laskavá. Za mě určitě laskavá.
Je opravdu tak důležitá? Ano. Máma je nezastupitelná ( léty ověřený fakt). Všichni jsme ,,nošenci" a ,,dovyvíjíme" se na těle mámy. Do roka a půl jsme s ní úzce spjati. Naše já = máma. V tomto období získáváme základní pocit důvěry v život a okolní svět. Pokud je tato potřeba trvale neuspokojená, jejím důsledkem je chronická nedůvěra k lidem. ( J. Svoboda, Z. Matějček, E. Erikson )
Jsem dobrá máma? Nevím, ale snažím se. Přetisknout staré vzorce je těžké...
Jaká by měla být učitelka? Laskavá. Za mě určitě laskavá :-).., kreativní, empatická, autentická, profesionální, zodpovědná...
Měla by být pozitivním vzorem, vytvářet přirozený vliv a snažit se dívat na svět očima dětí. Za nezbytnou považuji i znalost vývojové psychologie, která přispívá k lepšímu pochopení malých pokladů.
,,Stáváme se navždy zodpovědnými za to ( ty ), co k sobě připoutáme." Antoine de Saint-Exupéry
Mami-učitelka
Dun, dun, dun, ozývá se ze vstupní haly Mateřské školy. Náš malý poklad skáče z křesla na křeslo. Pobíhá dokola s pusou od ucha k uchu a zcela ignoruje naše verbální i nonverbální projevy. Senzitivní KAMÍNEK se po příchodu do předškolního zařízení mění v NEŘÍZENOU STŘELU. Můj muž na mě zoufale hledí a s kapkou vzteku mi sděluje fakta: ,,Vždyť jsi studovaná! Máš na TOHLE školu! Tak co s ním?" Věnuju mu pohled plný jisker a odpovídám: ,,Na TOHLE žádnou školu nemám!" K mému rozpoložení nepřispívá ani zaslechnutý šepot z šatny: ,,Jak může učit děti, když ani neumí vychovat TO SVOJE?" Některé z kolem procházejících maminek na nás soucitně hledí, tatínci jsou pobavení nebo se učinili neviditelnými, další pohledy už raději nevnímám. V mém nitru zní: ,,Všechno má svůj důvod a původ". Co za tím vězí chápu, což považuji za 1. základ úspěchu. Popelu už jsem si na hlavu nasypala dost, je potřeba konat!
Snažím se NEŘÍZENOU STŘELU chytit, ale marně. Zdá se, že to v něm probudilo touhy po hře Na honěnou a tak přichází výhružky: ,,Když nezastavíš, tak…!" . V tu samou chvíli se ozývá můj vnitřní Našeptávač a náramně se baví: ,,Na co jsou ti ty přečtené knihy plné respektující výchovy?"
Asi po pěti minutách přichází má šance! STŘELA zakopne a promění se zpět v KAMÍNEK, který se skutálí metr ode mě. Čapnu ho a odnáším do šatny. Můj muž tam s ním zůstává, já už musím jít s dětmi do třídy.
Ve třídě mám kolem sebe prozatím 12 POKLADŮ. Jsem vděčná, že už nesdílím s mým KAMÍNKEM tento prostor, jak jsem to měla loni. To byla teprve výzva! Pro nás pro oba. Tehdy na mě volal: ,,Mami! Mami, učitelko!" a jeho projevy byly ještě intenzivnější. Oddělit roli mámy a zůstat jen učitelkou, mi moc nešlo a celé to období bylo pro nás takové nepřehledné a náročné.
Proto bych tyto stránky ráda věnovala všem, kteří mají doma TOHLE, mají TO rádi a chtějí svou životní roli dělat co nejlépe.