MAMČITELKA
MÁ ŽIVOTNÍ ROLE
Vítejte v mém ,,příběhu"
Všichni jsme hlavní hrdinové svého příběhu.
V průběhu naší životní cesty se mění důležitost rolí. Některé přibývají, jiné prochází proměnou a získávají novou podobu. Na počátku jsme malé cosi, pak se staneme dítětem - dcerou / synem, sestrou / bratrem, vnoučetem..., žákem, studentem, kolegyní..., kamarádkou, přítelkyní, partnerkou, manželkou, matkou... V každé životní fázi je pro nás stěžejní jiná role. Do našeho příběhu vstupuji další osoby. Některé jsou s námi na cestě delší čas a je velmi těžké, když je ztrácíme. Najdou se i tací, s nimiž se špatně drží krok. Nestačíme jim nebo oni nestačí nám. Pak jsou tu ti, kteří kolem nás jen proletí a my přemýšlíme, jaký smysl mělo setkání. A na konec jsem si nechala osoby, které bychom raději nepotkali, ze svého života vymazali, jenže právě ti lidé bývají největšími učiteli. Pochopení minulosti je důležité, abychom se uměli orientovat v přítomnosti a vytvářet pozitivní půdu pro budoucnost.
Je jen na nás jaký příběh budeme psát, komu přidělíme vedlejší roli, jak se budeme v příběhu cítit a zda-li ho vůbec pochopíme. Hodně štěstí nám všem.
Pokud chcete, tak dál čtěte.... :-)
,,Stáváme se navždy zodpovědnými za to, co k sobě připoutáme." Antoine de Saint - Exupéry
Mami-učitelka
Dun, dun, dun, ozývá se ze vstupní haly Mateřské školy. Náš malý poklad skáče z křesla na křeslo. Pobíhá dokola s pusou od ucha k uchu a zcela ignoruje naše verbální i nonverbální projevy. Senzitivní KAMÍNEK se po příchodu do předškolního zařízení mění v NEŘÍZENOU STŘELU. Můj muž na mě zoufale hledí a s kapkou vzteku mi sděluje fakta: ,,Vždyť jsi studovaná! Máš na TOHLE školu! Tak co s ním?" Věnuju mu pohled plný jisker a odpovídám: ,,Na TOHLE žádnou školu nemám! " K mému rozpoložení nepřispívá ani zaslechnutý šepot z šatny: ,,Jak může učit děti, když ani neumí vychovat TO SVOJE?" Některé z kolem procházejících maminek na nás soucitně hledí, tatínci jsou pobavení nebo se učinili neviditelnými, další pohledy už raději nevnímám. V mém nitru zní: ,,Všechno má svůj důvod a původ". Co za tím vězí chápu, což považuji za 1. základ úspěchu. Popelu už jsem si na hlavu nasypala dost, je potřeba konat!
Snažím se NEŘÍZENOU STŘELU chytit, ale marně. Zdá se, že to v něm probudilo touhy po hře Na honěnou a tak přichází výhružky: ,,Když nezastavíš, tak…!" . V tu samou chvíli se ozývá můj vnitřní Našeptávač a náramně se baví: ,,Na co jsou ti ty přečtené knihy plné respektující výchovy?"
Asi po pěti minutách přichází má šance! STŘELA zakopne a promění se zpět v KAMÍNEK, který se skutálí metr ode mě. Čapnu ho a odnáším do šatny. Můj muž tam s ním zůstává, já už musím jít s dětmi do třídy.
Ve třídě mám kolem sebe prozatím 12 POKLADŮ. Jsem vděčná, že už nesdílím s mým KAMÍNKEM tento prostor, jak jsem to měla loni. To byla teprve výzva! Pro nás pro oba. Tehdy na mě volal: ,,Mami! Mami, učitelko!" a jeho projevy byly ještě intenzivnější. Oddělit roli mámy a zůstat jen učitelkou, mi moc nešlo a celé to období bylo pro nás takové nepřehledné a náročné.
Proto bych tyto stránky ráda věnovala všem, kteří mají doma TOHLE, mají TO rádi a chtějí svou životní roli dělat co nejlépe.
Kolik rolí plníme a ještě zvládneme plnit?
Mám pocit, že jsou na nás kladeny větší a větší nároky. Doma jsem chvíli kuchařka, uklízečka, pečovatelka, ošetřovatelka, manažerka.., ale hlavně jsem ŽENA, MÁMA a PARTNERKA. Na učitelku mi už nezbývá moc prostor. Ve školce ( pokud je vše jak má být ), si dopřávám luxusu. Mohu některé z rolí odložit a přenechat je jiným ( kterým přísluší ) a naplňovat roli pedagoga.
Kdo je máma a jaká by měla být? Laskavá. Za mě určitě laskavá.
Je opravdu tak důležitá? Ano. Všichni jsme ,,nošenci" a ,,dovyvíjíme" se na těle mámy. Do roka a půl jsme s ní úzce spjati. Naše já = máma. V tomto období získáváme základní pocit důvěry v život a okolní svět. Pokud je tato potřeba trvale neuspokojená, jejím důsledkem je chronická nedůvěra k lidem. ( J. Svoboda, Z. Matějček, E. Erikson )
Jsem dobrá máma? Nevím, ale snažím se. Přetisknout staré vzorce je těžké...
Jak se vidím já a jaká byla má dosavadní cesta
Jak mě vidí ostatní
Šárka
Katku znám jako člověka, který má k lidem opravdu blízko. Je empatická, srdečná a velmi vnímavá k tomu, co druzí potřebují. Dokáže se vcítit do jejich situace, naslouchat a nabídnout podporu nebo pomoc přesně takovým způsobem, který je přirozený a respektující.
Vedle její profesionality a spolehlivosti jsem vždy oceňovala také její tvořivost, energii a schopnost vytvářet kolem sebe příjemnou atmosféru. Je zkrátka člověkem, vedle kterého se lidé mohou cítit dobře a bezpečně.
Katku bych bez váhání doporučila každému, kdo hledá nejen profesionální přístup, ale také lidskost, pochopení a opravdový zájem o druhé.
Dita - kolegyně
Paní učitelka Katka je člověk především s velkým srdcem. Je velmi laskavá a chápající
a rozumí potřebám dětí... Její veselá povaha je velmi nakažlivá. Má neutuchající energii a často myslí víc na druhé než na sebe. Také je velmi kreativní a hudebně nadaná. Vede děti k lásce k českým písničkám, hře na flétnu i základům porozumění hudby.
Žije přírodou, má botanický přehled a příroda je pro ni místem meditace, kam si chodí tříbit myšlenky a naladit se na energii země.
Stále se vzdělává a hledá podněty pro svou práci.
Pokud bych se rozhodovala, kam dát svoji milovanou vnučku, bylo by to rozhodně k ní.
